Skoki Valley – 3-denní trek údolím plným jezer a grizzly medvědů

Bylo 8.září 2021 a my se chystali na náš první několikadenní trek v Kanadském národním parku Banff. Předchozí den jsme dokončili 3-denní backpacking trip na nádherném Skyline Trailu v Jasperu, přespali jsme u Lake Louise, a hned den na to jsme mířili za dalším několikadenním dobrodružstvím kanadskou divokou přírodou.

Tentokrát naše cesta vedla do údolí mezi Skalistými horami, které se nachází nedaleko známého ledovcového jezera Lake Louise. Mezi těmi dvěmi treky jsme prakticky neměli naplánovanou žádnou pořádnou pauzu, ale vzdálenost mezi kempy jsem na obou trailech rozdělila tak, abychom to s přehledem zvládli i s případnou rezervou na nějaké extra výšlapy.

Ve Skoki Valley jsem zarezervovala 3 různé backcountry kempy na 3 noci, ale nakonec jsme to prošli během 3 dnů a zůstali jsme tam jen 2 noci. Čekal nás asi 40 km dlouhý okruh údolím plným ledovcových jezer, vodopádů a divoké zvěře. My si ten základní okruh nakonec prodloužili, a každý den jsme si kromě přechodů mezi kempy, zašli na nějaký ranní nebo večerní výšlap navíc. Ve finále jsme za 3 dny celkově nachodili okolo 80 km. Od každého kempu vede hned několik turistických stezek a je jen na vás, jak si to naplánujete. Klidně můžete jít jen ten základní okruh, nebo si to případně můžete zkrátit a absolvovat jen část okruhu. Právě nekonečná síť turistických stezek a neuvěřitelné množství možností je to, co mě na Skoki Valley zaujalo.

Pokud máte rádi hory, několikadenní treky a kempování v divoké přírodě, tak si určitě během návštěvy Banffu vyhraďte několik dní na pěší okruh po Skoki Valley! Je tam naprosto nádherná příroda, spousta divoké zvěře a na některých úsecích nepotkáte ani živáčka! Já osobně bych si tam klidně zašla ještě jednou a vyšlápla si tam nějakou tu třítisícovku.

Ve Skoki Valley také najdete jednu z nejstarších horských chat v Kanadských Rockies, kde můžete přespat, pokud si tam uděláte rezervaci dostatečně dlouho dopředu. Ke Skoki Lodge dokonce vede samostatná stezka pro koně, kteří chatu zásobují.

V tomto článku najdete základní informace o stezce, doporučení, ale taky si v posledních odstavcích můžete přečíst něco o našich každodenních dobrodružstvích a útrapách. 🙂

Rychlá Fakta

• Délka okruhu: 39.9km
• Převýšení na základním okruhu: 1485m
• Ideální období: od července do začátku října, ale dá se tam jít i v zimě na cross-country skiing.
• Hodnocení náročnosti: Středně náročná až náročná (podle vašeho itineráře, vaší fyzičky, počasí a počtu dní, které si na to vyhradíte)
• Divoká Zvěř: Ne nadarmo se Skoki Valley přezdívá “Kanadské Safari”. V údolí totiž žije asi 53 druhů ruzných savců. Můžete tam narazit na grizzly medvědy, černé medvědy, losy, bizony, ovce tlustorohé, srnky, bobry, piky, sviště, nebo třeba bělokury horské.

Parkování – Fish Creek Trailhead

Zaparkovat můžete na parkovišti u Fish Creek Trailhead, které bohužel není úplně jasně vyznačené na google mapách. Proto jsem pro vás vytvořila odkaz s přesnými souřadnicemi, které najdete ZDE. Odbočka k parkovišti bude po vaší pravici ještě před odbočkou k Lake Louise Ski Resort, pokud pojedete po hlavní cestě ze směru od Lake Louise k Lake Louise Ski Resort. U hlavní cesty byla dokonce cedule s nápisem SKOKI LODGE, která vás nasměruje přímo k parkovišti. Bylo to díky tomu snadné najít, moc možností na odbočení tam totiž není. Stačí jen následovat souřadnice, které najdete ve výše zmíněném odkazu. Navíc je to tam opravdu pěkně značené a pokud tam cedule s nápisem SKOKI LODGE ještě stále stojí, tak jí určitě neminete.

Náš Itinerář na 3 noci:

1. První Noc – Merlin Meadows Campground: První noc jsme spali v kempu Merlin Meadows a šli jsme z parkoviště u Fish Creek trailhead přes Packers Pass, což je cca 18km. Po složení stanu jsme si ještě vyběhli na večerní výšlap k jezeru Merlin Lake, takže nám to přidalo minimálně dalších 8km. Podle aplikace Health jsme ale první den ušli 31.2km.
2. Druhá Noc – Baker Lake Campground: Druhou noc jsme měli zarezervovanou v kempu u jezera Baker Lake, kam jsme šli od Merlin Meadows. Ráno ještě před cestou do campu, jsme nechali stan s věcmi v kempu Merlin Meadows a vyrazili na výšlap. Vydali jsme se na výstup na Skoki Mountain, který jsme bohužel nedošli celý kvůli zranění. Vyšli jsme ale dostatečně vysoko na to, aby jsme měli jednu stranu údolí jako na dlani a přidalo nám to tak dalších cca 6km. Poté, co jsme se vrátili do kempu a sbalili stan, jsme vyrazili na cestu k Baker Lake, která vedla přes nejodlehlejší část Skoki Valley, kde jsme za celý den nepotkali ani živáčka. Dokonce jsme nenarazili ani na žádnou divou zvěř. Za ten den jsme dohromady podle aplikace nachodili přes 25 km.
3. Třetí Noc – Hidden Lake Campground: Toto byl náš původní plán, ale kvůli zranění mého muže jsme poslední noc vynechali. Původně jsme tam chtěli třetí noc přespat a 4.den ráno vyrazit na výstup na jednu z okolních třítisícovek. Proto jsme od Baker Lake zamířili raději zpět do civilizace. Po cestě k autu jsme si udělali jen krátkou zacházku do kempu, kde jsme měli původně přespávat a udělali jsme menší kompromis. Manžel zůstal v kempu, aby nám připravil oběd a na chvíli si odpočinul a já si mezitím dala krátký výšlap k Hidden Lake. Byla to asi 3km vycházka a nepotkala jsem tam absolutně nikoho. Za ten den mi aplikace naměřila asi 23.2 km.

Kempování a ubytování na horské chatě

Je nutné si dopředu zarezervovat tzv. backcountry permit. Permity můžete získat přes Parks Canada Reservation Service anebo telefonicky na čísle 1-877-737-3783. Doporučuji udělat si rezervaci několik měsíců před plánovaným tripem!

Backcountry kempy ve Skoki Valley:

Ve Skoki Valley najdete 4 různé backcountry kempy, o kterých se dočtete níže.

Hidden Lake Campground

Tento kemp se nachází asi 7.3km od parkoviště u Fish Creek. Je obklopený Skalnatými horami a nedaleko od něj je překrásné jezero nad kterým se tyčí několik vrcholků krásných třítisícovek. Je to nejbližší kemp od parkoviště a je ideální především pro ty, kteří se chystají vyšlápnout si jeden z vrcholů. Můžete odtamtud vystoupat buď na Mount Richardson (3086 m.n.m.) nebo na Ptarmigan Peak (3059 m.n.m.). Jedná se o dva nejvyšší vrcholy ve Skoki Valley. V campu jsem nám zarezervovala místo na třetí noc, ale trek jsme si nakonec zkrátili a poslední noc vynechali. Je to tam ale moc pěkné a určitě bych ho doporučila.

Sociální zařízení a zabezpečení proti medvědům:

V campu najdete tyče proti medvědům na zavěšení potravin, suché záchody i piknikové stoly s lavičkami.

Merlin Meadows Campground

Kemp je vzdálený cca 16 km od parkoviště u Fish Creek trailhead. Řekla bych, že jde o nejpopulárnější kemp na celém okruhu a není vůbec divu! Kdyby tam v době, kdy jsem kempy bookovala, bylo volné místo na 2 po sobě jdoucí noci, tak je bez váhání zarezervuju! My jsme tam zůstali naši první noc a moc se nám tam líbilo. Camp je schovaný v lese kousek od nádherné louky obklopené horami. Nedaleko od campu je řeka, kde si můžete přefiltrovat vodu a navíc odtamtud vede několik dalších stezek. Z Merlin Meadows si pak můžete zajít např. na podvečerní výšlap k Merlin Lake anebo si vyšlápnout Skoki Mountain, ze které je dechberoucí výhled! Campground se zároveň nachází 1km od nádherné horské chaty Skoki Lodge, kde si můžete koupit třeba pivo, pokud máte hotovost a stihnete to v době, kdy mají otevřeno pro veřejnost.

Sociální zařízení a zabezpečení proti medvědům:

V campu najdete tyče proti medvědům na zavěšení potravin, suché záchody i piknikové stoly s lavičkami.

Red Deer Lakes Campground

Jde o nejméně populární volbu campu, ale na druhou stranu, pokud nemáte jinou možnost, tak bych tam klidně 1 nebo 2 noci přespala. Všimla jsem si, že pokud jsou všechny ostatní campy vybookované, tak v Red Deer Lakes se skoro vždy nějaké to místečko najde. Camp je naprosto izolovaný od civilizace, a ze všech čtyř kempů je taky nejvzdálenější od parkoviště. Když jsme kolem něj procházeli, tak tam stál jeden jediný stan. Nikde v okolí kempu jsme ale nepotkali ani živáčka. Pokud tedy chcete strávit noc někde, kde nepotkáte téměř žádné lidi, tak tohle místo bude pro vás tou nejlepší volbou. Nutno dodat, že stezka ke kempu není moc udržovaná. Je to tam dost zarostlé a jde vidět, že tam moc lidí nechodí.

Sociální zařízení a zabezpečení proti medvědům:

V campu najdete tyče proti medvědům na zavěšení potravin, suché záchody i piknikové stoly s lavičkami.

Baker Lake Campground

Baker Lake je hned po Merlin Meadows dalším velice populárním kempem ve Skoki Valley. Strávili jsme tam naši druhou noc a líbilo se nám tam, ale Merlin Meadows stále vede. U tohoto kempu je výhoda, že je přímo na kopečku u překrásného jezera Baker Lake. Pokud jdete celý okruh, tak jako jsme jej šli my, tak je díky své lokaci logisticky skvělým místem na přespání.

Nevýhodou je, že místa na stany jsou velmi blízko u sebe, a tak tam nebudete mít zdaleka tolik soukromí, jako v lesním kempu u Merlin Meadows. Dalším problémem může být to, že kousek od kempu má grizzly noru, a může vás tak nemile překvapit třeba při filtrování vody u jezera. My jsme na něj sice ve Skoki narazili, ale nebylo to u tohoto campu. Více se můžete dočíst níže. V posledních letech bylo také mnoho stížností ohledně dikobrazů, kteří pobyt v kempu dokážou pěkně znepříjemnit. Jsou to převážně noční zvířata, která ráda okusují trekovací hole, smradlavé pohorky a vše, co je slané a propocené. Proto doporučuji, aby jste si raději všechno schovali do stanu, protože se docela často pohybují v okolí Baker Lake a jsou schopní zničit všechno, co jim dodá sůl a jiné minerály .

Sociální zařízení a zabezpečení proti medvědům:

V campu najdete tyče proti medvědům na zavěšení potravin, suché záchody i piknikové stoly s lavičkami.

Skoki Lodge – Historická horská chata v malebném údolí:

Pro ty z vás, kteří nemají rádi kempování a raději by spali v horské chatě, mám skvělou zprávu! Ve Skoki Valley se totiž nachází kouzelná horská chata, která funguje téměř po celý rok. Skoki Lodge je velmi populární v létě mezi hikery, ale i v zimě mezi lyžaři. Je označovaná jako Národní historická památka a od pohledu připomíná horské chaty v Rakousku. Nachází se asi 15km od parkoviště u Fish Creek Trailhead a vede k ní jak turistická stezka, tak i stezka pro koně. Můžete se k ní dostat buď po populárnějším a jednodušším Deception Pass, anebo zvolit složitější, delší, ale krásnější stezku Packers Pass.

Více informací se dozvíte na jejich oficiální stránce, kde si také můžete zarezervovat pokoj. Přímý odkaz najdete ZDE.

Příprava na Trek a kempování u Lake Louise

Den před tím, než jsme vyrazili do Skoki Valley, jsme dokončili 3-denní trek na Skyline Trailu v Jasperu a přespali jsme jednu noc v autě ve frontcountry kempu u Lake Louise, abychom načerpali sílu na další dobrodružství. Obávala jsem se, že na to po Skylinu nebudeme mít žádnou zbylou energii, ale spletla jsem se a sama jsem byla překvapená tím, že mě absolutně vůbec nebolely nohy a měla jsem dostatek energie na další několikadenní trek. Manžel na tom byl podle jeho slov podobně a zůstali jsme tedy u plánu A.

Původně jsem počítala i s možností, že případně trek ve Skoki Valley vynecháme a zůstaneme místo toho ve front country kempech, s tím, že poslední 4 dny pojmeme spíše odpočinkově, ale nakonec nám naštěstí vše vyšlo podle původního plánu a nebyl důvod to na poslední chvíli překopávat. Vlastně jsme se těšili a nevadila nám představa chodit další 4 dny divokou kanadskou přírodou a spát pod stanem. Dokonce i předpověď počasí na následující 4 dny vypadala celkem slibně. Hlásili sice menší srážky, ale to nám vůbec nevadilo. Většinu času mělo být pěkně, tak jsme si nad tím hlavu nelámali.

Už večer před trekem jsme si přeorganizovali krosny. Vyhodili jsme z nich odpadky i špinavé oblečení, přichystali jsme si jídlo na následující 4 dny, vodu i čisté oblečení a nabili jsme si power banky i další elektronické věcičky. Lékárničku a další nezbytnosti prakticky z batohu nikdy nevytahuju.

Lake Louise Campground, ve kterém jsme spali, se nachází ani ne 10 minut autem od parkoviště ke Skoki Valley. Díky tomu jsme na trek mohli vyrazit velmi brzy ráno a nemuseli jsme tak absolvovat dlouhou cestu autem. Usnuli jsme relativně brzy a tím pádem jsme se i brzy ráno probudili. Celý kemp byl oplocený elektrickým ohradníkem z důvodu vysokého výskytu medvědů a jiné divoké zvěře. Bylo to tam pěkné a doporučila bych ho především těm z vás, kteří mají v plánu návštěvu Lake Louise. Jedinou nevýhodou byly nedaleké vlakové koleje. My naštěstí spali v autě, takže jsme s hlukem z projíždějících vlaků neměli absolutně žádný problém.

1. Den – Přechod přes Packers Pass k Merlin Meadows

Ráno jsme si po snídani udělali rychlou zastávku v supermarketu a následně jsme vyrazili na parkoviště k Fish Creek Trailhead. Na google mapách není parkoviště jasně vyznačené, ale vytvořila jsem pro vás odkaz s přesnými souřadnicemi na google mapách, který najdete ZDE. Parkoviště bylo poloprázdné a díky tomu jsme si z volných parkovacích míst mohli vybírat.

Začátek cesty vedl převážně po štěrkovce, takže buďte připraveni na to, že prvních 7km bude celkem nezáživných. Asi na 4.km jsme narazili na první divou zvěř. Jednalo se o srnčí rodinku s malými koloušky. Pásly se na louce kousek od cesty a když nás zpozorovaly, tak nás chvíli zvědavě sledovaly a poté ladně odkráčely do lesa.

Krátce na to jsme došli k ohradě s koňmi, kterých tam bylo hned několik. Od malička jsem milovala koně a byla jsem tak nadšená, že jsme si u nich bezpodmínečně museli udělat pauzu. V pozadí za ohradou s koňmi se tyčil majestátní Mount Temple, který bych si jednoho dne chtěla vyšlápnout.

Čekal nás poslední krátký úsek po štěrkovce a vzápětí se před námi otevřelo překrásné údolí obklopené vysokými skalnatými horami. Byla tam louka s potůčkem a nedaleko odtamtud byla odbočka doleva ke stezce, která vedla k alpskému jezeru “Hidden Lake”, kde se také nachází první backcountry campground ve Skoki Valley. Ještě byl ale před námi kus cesty, a tak jsme pokračovali dál směrem k Ptarmigan Lake, které už bylo relativně blízko.

Když jsme konečně dorazili k jezeru, tak jsme byli v úžasu z prostředí, ve kterém se nacházelo a z hor kterými bylo obklopeno. U jezera jsme si udělali pauzu na oběd, protože bylo zhruba v polovině naší cesty k Merlin Meadows a navíc to tam bylo opravdu krásné. Mezi skalami se ozývala ozvěna neidentifikovatelných zvuků místní divoké zvěře, a kolem nás pobíhali čipmankové, kteří byli neuvěřitelně přátelští a jen hledali, kde by co slupli.

Po přestávce bylo na čase pokračovat dál v naší cestě. Přece jen nás čekalo ještě bezmála dalších 10km. K Merlin Meadows vede několik stezek a u Ptarmigan Lake je rozcestí. My si vybrali tu náročnější, delší, ale za to údajně o mnoho krásnější stezku a šli jsme přes Packers Pass. Pokud chcete zvolit jednodušší a kratší cestu, tak můžete jít přes populárnější a turisty častěji využíváný Deception Pass.

První zádrhel nastal ve chvíli, kdy jsme podle aplikace byli přesně u odbočky k Packers Pass. Ono to totiž nevypadalo, že tam vůbec žádný oficiální trail nevede. Tak jsme pokračovali směrem vzhůru a snažili se přijít na to, kudy stezka vlastně vede. Když se nám ji po chvíli konečně povedlo najít, tak už naštěstí nebyl žádný problém a až k Merlin Meadows to bylo relativně přehledné.

Z počátku se šlo do kopce po louce a za námi byl výhled na Ptarmigan Lake, od kterého jsme stoupali vzhůru. Když jsme dorazili na vrchol, tak se před námi objevilo další jezero nádherné tyrkysové barvy a za ním se tyčila skalnatá zeď, které se říká “Wall of Jericho”. Postupně jsme klesali dolů kamenitým terénem, až jsme došli přímo k jezeru Zigadenus Lake. O kousek dál se stezka stáčela směrem doprava a zavedla nás na vyhlídku nad druhým menším jezerem Myositis Lake, které bylo stejně tak úchvatné jako Zigadenus Lake, ze kterého do něj stékala voda.

Pak nás čekal strmý sestup k jezeru Myositis Lake, ke kterému vedl úzký chodníček podél kamenné zdi oddělující tyto dvě jezera od sebe.

Stezka dál vedla kolem jezera a když jsme jej obešli, tak nás čekala asi nejzajímavější a nejděsivěji vypadající část stezky. Stáli jsme na vrcholu vysoké kamenné zdi, po které stékal vodopád z jezer přímo do říčky v údolí, které bylo obklopené modříny. Naším úkolem bylo dostat se z této kamenné zdi kolem vodopádu dolů do údolí. Ráda bych podotkla, že tato část stezky vypadala děsivěji, než jaká ve skutečnosti byla. Chodníček byl totiž krásně vytesaný přímo mezi skalami a bylo relativně snadné najít cestu dolů, i když to bylo místy hodně těsné a strmé.

Poté se šlo převážně po louce krásným údolím a chvíli jsme šli lesem, dokud jsme nenarazili na velkou dřevěnou vidličku označující rozcestí. Pokračovali jsme dál po hlavní stezce a po cestě nám celkem vydatně pršelo. Pak se před námi objevil potok a hned za ním horská chata “Skoki Lodge”. U chaty bylo další rozcestí a my se vydali směrem k Merlin Meadows. Camp byl od Skoki Lodge asi jen 1km vzdálený a my tam měli zarezervované místo na první noc.

Večerní výšlap z Merlin Meadows k Merlin Lake:

Kemp se nacházel v lese a díky tomu nám stromy poskytovaly určitou ochranu před deštěm. Složili jsme stan, počasí se mezitím umoudřilo a my jsme toho okamžitě využili. Měli jsme totiž ještě asi 2 hodiny do setmění, tak jsme bez váhání vyrazili na krátký výšlap k horskému jezeru “Merlin Lake”. Byl to asi 8km výšlap s 401m převýšením. Šlo se po velmi úzké lávce přes řeku a následně stezka vedla převážně lesem.

V podobnou dobu k jezeru vyrazil ještě jeden pár, který šel za námi. Chvilkama jsem měla pocit, že slyším v povzdálí češtinu, ale byli docela daleko od nás a nebyla jsem si tím úplně jistá. Když jsme konečně dorazili k jezeru, tak nám okolní příroda opět vyrazila dech. Bylo to tam moc krásné a přestože jsme neměli úplně ideální počasí, tak jsme si to tam moc užili a měli jsme jezero jen sami pro sebe. Dlouho jsme se tam ale nezdržovali, abychom to do kempu stihli před setměním a když jsme byli na odchodu, tak tam právě přicházel pár, který šel za námi.

Ve chvíli, kdy jsme dorazili do kempu, se zrovna setmělo, takže načasování nám vyšlo doslova perfektně. Všechno jídlo jsme měli v nepromokavé tašce zavěšené na tyči proti medvědům. Už byla tma, tak jsme po kempu pobíhali s čelovkama a u piknikových stolů jsme byli jediní. Později tam dorazil ten pár, který jsme potkali na stezce k Merlin Lake. Právě při večeři se mi konečně potvrdilo, že jsou to opravdu češi, protože seděli kousek od nás. Dali jsme se s nimi do řeči a zjistili jsme, že žijí v Banffu a ve Skoki Valley už byli podruhé, protože se jim tam poprvé moc líbilo. Toto náhodné setkání mě opět utvrdilo v tom, že v Kanadě je opravdu neskutečná spousta čechů, kteří navíc milují přírodu, stejně jako my. Ve Vancouveru na Čechy vůbec štěstí nemám a upřímně si ani nepamatuju, kdy jsem naposledy na ulici slyšela češtinu. Proto mě vždy mile překvapí, když náhodně potkám někoho z ČR právě někde na trailu, kde z pravidla člověk narazí jen na malou hrstku lidí.

Po večeři jsem ještě zašla k řece přefiltrovat vodu a potkala jsem tam pár srneček. Následně jsme se pomalu odebrali do stanu a chystali jsme se ke spánku. Problém byl ten, že nám v noci něco velkého chodilo kolem stanu a nedařilo se nám kvůli tomu usnout. Já jsem se uklidňovala tím, že všechny voňavé věci máme schované a zavěšené na vysoké tyči, která je hodně daleko od stanu, takže by u nás medvěd snad neměl co najít, pokud jsme ovšem na něco nezapomněli. Po nějaké době to zvíře naštěstí odešlo a my tak mohli klidně spát.

2. Den – Přechod z Merlin Meadows k Baker Lake

Ranní výstup na Skoki Mountain:

Po probuzení jsme se rozhodli vyrazit na ranní výšlap na Skoki Mountain. Do údolí se kvůli skalám, které jej obklopovaly ještě nedostalo sluníčko, tak jsme stan zatím nechali stát na místě, aby mezitím stačil vyschnout. V kempu jsme si taky nechali všechny věci, abychom mohli jít na lehko.

Z Merlin Meadows to bylo na otočku asi 6km a 550m převýšení. Šli jsme směrem ke Skoki Lodge, odkud pak vedla stezka lesem směrem ke Skoki Mountain. Dominik si předešlý den bohužel zranil chodidlo, které ho při pohybu dost bolelo, tak jsme se rozhodli, že nepůjdeme až nahoru. Když jsme se dostali nad koruny stromů, tak už to byla jen kamenná suť a k tomu docela velké převýšení na krátkou vzdálenost.

Došli jsme na místo, odkud už jsme měli údolí jako na dlani a výš už jsme raději nešli, aby si Dominik nohu zbytečně moc nenamáhal. Přece jen nás čekaly ještě další 2 dny v divoké přírodě a spousta dalších km. I přes to, že jsme ten den nevyšli až na vrchol, to byl jeden z nejkrásnějších výhledů, jaké jsme ve Skoki Valley viděli a viditelnost byla díky krásnému slunečnému počasí doslova perfektní.

Přechod přes nejodlehlejší část Skoki Valley:

Když jsme se vrátili do kempu, tak už byl stan suchý. Sbalili jsme si všechny věci a vyrazili na přechod mezi Merlin Meadows a Baker Lake, kde jsme měli rezervovaný kemp na druhou noc. Z počátku jsme šli lesem, ale poté jsme po pár kilometrech vyšli do údolí na druhé straně Skoki Mountain. Byla to přesně ta skrytá strana údolí, kterou jsme ze Skoki Mountain neviděli, protože na ni byl výhled jen ze samotného vrcholu.

Narozdíl od druhé strany údolí, tam nebyl doslova žádný život. Celá cesta mezi těmito dvěma kempy se táhla asi 19 km a my během celého dne nepotkali jediného člověka. Dokonce jsme neviděli ani žádná zvířata. Nejspíš to bylo tím, že mezi Merlin Meadows a Red Deer Lakes nebyl v blízkosti trailu absolutně žádný zdroj vody. Přesně tato část Skoki Valley je ta nejodlehlejší a nejdivočejší oblast celého okruhu. Kvůli tomu, že tam téměř nikdo nechodí, je velmi obtížné dovolat se jakékoliv pomoci, pokud nemáte Garmin, nebo jiné satelitní zařízení.

Ve Skoki Valley není vůbec žádný signál a tento konkrétní úsek byl navíc v naprosté divočině, takže jsem se jen modlila, aby Dominik tu cestu zvládl, protože jsem na něm viděla, jak trpí při každém našlápnutí. Ten den jsme se rozhodli, že si musíme v nejbližší době nějaké to satelitní zařízení pořídit. Přece jen jsme v horách vždy, když nám to čas a počasí dovolí a často vyhledáváme právě ty odlehlejší oblasti.

Údolí hrálo krásnými podzimními barvami a všude okolo byly hory. Mělo to něco do sebe i přesto, že to nebyla zrovna má oblíbená část údolí. Mezi Merlin Meadows a Baker Lake byl na této trase ještě jeden kemp, který byl kousek od jezer “Red Deer Lakes”, u kterých jsme si udělali obědovou přestávku.

Po přestávce u jezera, jsme pokračovali směrem k nedalekému kempu “Red Deer Lakes Campground”, kde nás opět čekala menší výzva kvůli nepřehlednosti stezek. Bylo to tam hodně zarostlé a nebylo úplně jasné, kudy máme jít dál, abychom se dostali k Baker Lake. Naštěstí jsme nezabloudili, a díky mapám se nám podařilo najít správnou odbočku. K Baker Lake nám zbývalo asi dalších 7 km. Poslední část cesty nám utíkala hrozně pomalu a nebyla moc zajímavá, ale když jsme v dáli viděli hory, které jsme znali z fotek od Baker Lake, tak jsme věděli, že se už blížíme k finální destinaci. Kolem nás byl opět život a dokonce jsme procházeli přímo kolem medvědí nory, která byla kousek od našeho kempu.

Kemp se nacházel na kopečku přímo nad jezerem. Bylo tam několik míst pro stany, ale na nás už zbylo jen poslední jedno místo, takže jsme na výběr moc neměli. Místa byla hodně blízko u sebe a lidi, kteří měli stan hned vedle, nás varovali před dikobrazy, kteří okusují všechno, co obsahuje sůl a jiné, pro ně potřebné minerály. Rádi prý devastují trekovací hole, propocené pohorky a smradlavé oblečení. Nedaleko od stanových míst byly piknikové stoly a pod kopečkem kousek od jezera byly závěsné tyče proti medvědům. Vodu jsme si filtrovali v potůčku u jezera, které bylo opravdu nádherné! V noci nás potkala pořádná větrná bouře se silným deštěm a docela slušně bouřilo, takže spánku se nám bohužel moc nedostalo. Stan to naštěstí ustál a my tu noc bez újmy přežili.

3. Den – Přechod z Baker Lake k Fish Creek Trailhead

Setkání s grizzly medvědem:

Ráno jsme byli na nohou už asi od 7am a po vydatné snídani jsme šli ještě na chvíli k jezeru. Sluníčko se do údolí dostalo až po 8am, protože bylo schované za horama, ale jakmile začaly paprsky dopadat do údolí, tak se hora tyčící se za jezerem odrážela na hladině, jako kdyby to bylo zrcadlo. Po jezeře plulo několik zvláštních černých ptáků, připomínajících kachny a nad námi plachtil obrovský orel bělohlavý. Po medvědech naštěstí nebylo ani památky.

Poté, co jsme sbalili stan, jsme se dohodli, že vynecháme třetí noc u Hidden Lake a půjdeme rovnou na parkoviště, protože Dominikovi chodidlo úplně zfialovělo a bolelo ho čím dál víc. Chtěli jsme už být raději zpět v civilizaci, aby si mohl pořádně odpočinout od několikadenní horské turistiky a aby si s tím případně mohl zajít k lékaři, kdyby se to nelepšilo. U Hidden Lake jsme chtěli kempovat hlavně proto, že jsme měli v plánu výstup na jednu z třítisícovek, které jsou hned nad jezerem. S tím zraněním, by se to ale uskutečnit stejně nedalo, tak nemělo žádný smysl ve Skoki zůstávat ještě další noc.

Mezi Baker Lake a Ptarmigan Lake je moc pěkný trail, který vede přes kopec nad Baker Lake, z něhož je naprosto nádherný výhled na jezero a hory v pozadí. Po cestě jsme potkali pár, který nás varoval před grizzly medvědem, kterého potkali asi 200 metrů od místa, kde jsme stáli a my mu šli prakticky přímo naproti. Vzhledem k okolnostem, jsem se rozhodla zintenzivnit hlasitost mluvení a taky jsem vykřikovala v častějších intervalech, aby medvěd věděl, že tam není sám.

Později se před námi otevřel výhled na Ptarmigan Lake a my se na chvíli zastavili a zapovídali se s jedním starším párem z Calgary, který jsme na trailu potkali. I oni nás varovali před grizzlym, který se měl údajně pohybovat v okolí Deception Pass, ke kterému byla odbočka doprava přímo před námi. Paní říkala, jak moc by chtěla vidět grizzlyho v divoké přírodě (samozřejmě z bezpečné vzdálenosti) a vyprávěla nám, že s manželem chodí na výšlapy do Rockies pravidelně a i přesto grizzlyho ještě nikdy neviděli.

Chvíli jsme tam s nimi ještě stáli a sledovali okolí, v naději, že ho uvidíme, když v tom jsem z ničeho nic v dáli mezi stromy zpozorovala nějaký pohyb. Po chvíli to zvíře vyšlo z lesíku ven a mě se potvrdilo, že to je opravdu grizzly medvěd. Když jsem ostatní na medvěda upozornila a ukázala jim, kde přesně je, tak se paní celá rozzářila radostí. Medvěd byl naštěstí dostatečně daleko od nás a my měli namířeno úplně jiným směrem, takže nám cestu nijak nekomplikoval. Jednalo se už o naše druhé setkání s grizzlym během posledních 5 dnů. Naše předchozí setkání bylo přímo na Skyline Trailu v Jasperu, kde byl opravdu velmi blízko nás a blokoval stezku. Pokud vás to zajímá, tak se o našem předchozím dobrodružství, dočtete v TOMTO ČLÁNKU.

V dálce jsme spatřili další dva hikery, kteří šli proti nám z opačného směru a vykřikovali “Hey Bear!”. Když jsme se k nim pomalu přiblížovali, tak jsem začala rozeznávat velmi povědomý obličej. Po chvíli mi došlo, že to je má kamarádka, kterou znám z mého rodného města. Věděla jsem, že žije v Banffu a když jsme si naposledy psaly, tak se zmínila, že se s přítelem chystají do Skoki Valley v podobném termínu, jako my. Já si ale upřímně řečeno nemyslela, že bychom se někde na trailu potkaly. V údolí je totiž síť mnoha různých stezek a oni navíc měli na ten den zarezervovaný jiný kemp, než my, takže jsem tomu velkou šanci nedávala.

Osud tomu ale asi chtěl jinak a my na sebe úplně náhodou narazily na rozcestí těsně před odbočkou k Merlin Meadows, kam měli namířeno. Když se na to teď zpětně dívám, tak si říkám, že možná kdyby nebylo toho medvěda, tak už by dávno odbočili na Deception nebo Packers Pass a naše cesty by se tak nezkřížily. Bylo to moc příjemné setkání a mě se opět na vlastní kůži potvrdilo rčení “Svět je malý”. Nestalo se to totiž poprvé, kdy jsem někde ve světě, daleko od domova, náhodně potkala někoho z mých známých nebo kamarádů.

Sólo výšlap k Hidden Lake a Mrtvé zvíře na stezce:

Od Ptarmigan Lake už to bylo jen pár kilometrů k Hidden Lake, kde jsme měli zarezervovaný kemp na poslední noc našeho pobytu. Byli jsme už ale rozhodnutí, že poslední noc vynecháme. Blížil se čas oběda a my se domluvili, že si uděláme krátkou zacházku ke kempu, aby jsme viděli, jak to tam vypadá a využili piknikových stolů k přípravě oběda. V kempu se nám moc líbilo a za normálních okolností ž tam bez váhání stavíme stan. Vzhledem k tomu, že jsme byli kousek od alpského jezera “Hidden Lake”, tak jsme udělali menší kompromis. Manžel zůstal v kempu a připravoval oběd a kafe, a já si mezitím dala krátký sólo výšlap k jezeru.

K jezeru to byla z kempu asi jen 30 minutová vycházka. Když jsem ale po prvních 500 metrech narazila na mrtvé zvíře ležící přímo na stezce, tak jsem byla v maximálním střehu s bear sprayem v pohotovostním režimu. Na stezce jsem byla úplně sama a vůbec nikoho jsem nepotkala. Z houští u trailu se ozývalo šustění a podivné zvuky a já se snažila nepanikařit a zachovat chladnou hlavu. Přestože to byl hodně krátký výšlap, cesta se mi zdála nekonečná, protože jsem byla v neustálém pozoru. V jednom kuse jsem si nahlas zpívala a dívala se všude kolem sebe, doufajíc, že nenarazím na dalšího grizzlyho. Měla jsem u sebe jen bear spray, píšťalku, láhev s vodou a mobil, který by mi byl stejně k ničemu, když tam nebyl žádný signál.

V dálce už jsem viděla Hidden Lake a přidala jsem proto namotivovaná do kroku. Jezero jsem měla jen sama pro sebe a přímo nad ním se tyčily ty nejvyšší hory v celém údolí, na které bychom podle původního plánu už nejspíš brzy měli namířeno. Bylo to tam naprosto nádherné a mě moc mrzelo, že tam manžel nemohl jít se mnou. Prošla jsem se kolem jezera, udělala pár fotek a zamířila jsem za ním zpět do kempu. Kousek od kempu jsem potkala dva lidi, kteří mířili směrem k jezeru. V kempu jsme se pak naobědvali, dali jsme si odpolední kafčo a pokračovali v naší cestě zpět do civilizace.

K parkovišti už to bylo hlavně po štěrkové cestě. V polovině cesty jsme potkali jednoho fajn kluka se psem, se kterým jsme prohodili pár slov. Byl to američan a byl na velkém roadtripu po národních parcích. Do Rockies přijel přímo z Národního Parku Yellowstone. Měl s sebou pejska, tekly z něj proudy potu a bylo na něm vidět, že je naprosto vyřízený. Ptal se nás, jak je to daleko k Merlin Meadows. Měl před sebou ještě dobrých 15 km cesty a neměl šanci to reálně do setmění stihnout. Nabídla jsem mu naše místo v kempu u Hidden Lake, který byl jen 4 km od místa, kde jsme se setkali, s tím, že my poslední noc vynecháváme a pokud chce, může tam přespat. Měla jsem u sebe i vytištěné potvrzení o rezervaci, tak jsem mu ho pro jistotu dala, kdyby to tam náhodou někdo přišel kontrolovat. Netuším, jestli naše místo využil, ale myslela jsem si, že by mu to mohlo přijít vhod.

Když jsme dorazili k autu, tak přišel obrovský pocit úlevy. Byla jsem hrozně ráda, že to Dominik zvládl a bezpečně jsme se dostali zpět k autu. Měl stále úplně fialové chodidlo a byl rád, že si konečně po 3 dnech může přezout boty. Domů do Vancouveru jsme se chystali až následující den, takže jsme museli najít místo v nějakém frontcountry kempu, kde by se dalo bez nutnosti rezervace na poslední chvíli přespat. První jsme měli namířeno do Lake Louise Campground, který byl bohužel plný. Tak jsem se přihlásila do rezervačního portálu, abych zjistila, kde mají volno. Byly jen 2 kempy v celém Banffu, ve kterých se uvolnilo místo, ale bohužel se to nedalo zarezervovat online. Proto nám nezbylo nic jiného, než jet přímo tam.

Nakonec jsme měli z pekla štěstí, protože se nám podařilo získat místo na přespání v nádherném Two Jack Lakeside Campground, který se nachází přímo u jezera “Two Jack Lake”. Před rokem jsme u jezera byli a díky tomu jsme věděli, do čeho jdeme. Dali jsme si rychlou sprchu, trošku jsme se zkulturnili a vyrazili jsme do městečka na pořádnou večeři a pivo, čímž jsme zakončili naši návštěvu Banffu.