Road to Hana – Jedna z nejnebezpečnějších silnic světa

Máte jen 3 dny na procestování havajského ostrova Maui a nevíte jak nejlépe čas na ostrově využít, aby jste z toho vytřískali co nejvíc? Pak bych vám bez váhání doporučila dobrodružnou cestu po silnici Hana Highway, která vede podél severovýchodního pobřeží ostrova Maui. Road to Hana je jednou z nejscéničtějších a nejklikatějších silnic světa. Je také přezdívaná “Silnice Smrti”. Cesta vede převážně po útesech kolem pobřeží a spojuje města Kahului a Hanu. Pokud si přivstanete a vyrazíte velmi brzy ráno, tak se to dá projet dokonce za jeden den, ale vzhledem k tomu, jak je cesta dlouhá, úzká a klikatá, tak bych doporučila minimálně 2-3 dny. My to projeli za 2 dny, ale ani tak jsme bohužel nestihli všechno.

Silnice se táhne zhruba 103.6 km a dá se projet i jako okruh, který vám umožní jet okolo kráteru sopky Haleakaly, pokud si na to troufáte. Po cestě vás nemine asi 620 zatáček a 59 mostů, z nichž většina vyžaduje kyvadlovou dopravu. Jestli Vám ale zatáčky a úzké cesty po útesech, kde často nejsou ani svodidla nedělají dobře, tak se na tuto cestu raději nevydávejte. Kamarád tuto cestu absolvoval s rodiči ještě jako dítě a doteď vzpomíná na to, jak mu bylo špatně. Každý je jiný a ne každému to vyhovuje. Pokud jste ale dobrodruzi a nemáte strach z ostrých zatáček na úzkých cestách, pod kterými je sráz, tak nebudete litovat! 🙂

Celý okruh vede rozmanitou krajinou a nejednou Vám okolní příroda vyrazí dech! Chvíli budete projíždět okolo divokého pobřeží, pak pojedete džunglí, a na závěr vaše cesta povede mezi pastvinami s výhledem na kráter sopky. Uvidíte jak písečné pláže, tak divoké útesy, ale také narazíte na nespočet vodopádů a nádherných výhledů do okolí. Po cestě si můžete udělat několik zastávek a vyrazit i na pár krátkých výšlapů.

V tomto článku se dočtete o našich zážitcích, ale také tu najdete itinerář na 2-3 denní okružní roadtrip po Road to Hana a několik tipů, které by se Vám během výletu mohly hodit. Nezapomeňte si před cestou vybrat i nějakou hotovost, protože nikdy nevíte, kdy ji budete potřebovat. Na některých místech akceptují jen cash. Pokud berou karty, tak se často setkávají s problémy s internetovým připojením. Na platby kartou bych proto moc nespoléhala.

Road to Hana - Jedna z Nejnebezpečnějších Silnic Světa
Road to Hana - Jedna z Nejnebezpečnějších Silnic Světa

1. Den Odpoledne – Let z Vancouveru do Kahului

Byla sobota 15.1.2022 a já jsem hned ráno zjistila, že v Tichomoří vybuchla podmořská sopka Hunga Tonga a havajské ostrovy vydaly varování kvůli hrozícím vlnám tsunami. Na chvíli mě zachvátila panika, protože jsme o pár hodin později odlétali na Maui. K tomu všemu jsme první noc měli spát hned u pláže, což mi na klidu moc nepřidalo, a tak jsem vymýšlela evakuační plán pro případ, že by nám tam tsunami reálně hrozilo. Situaci jsem pro jistotu pravidelně sledovala. O několik hodin později naštěstí Havajské ostrovy varování zrušily. Ten den je sice zasáhla menší vlna tsunami, ale večer po našem příletu už bylo vše v normálu.

Z Vancouveru jsme odlétali v 15:30 a na letišti v Kahului jsme přistávali krátce po 7 večer. Let utekl neuvěřitelně rychle.

Sedadlo jsem měla vedle manžela a tak jsem do letadla nastupovala asi 10 minut po něm, protože nás volali postupně podle jednotlivých řad. On měl sedět uprostřed a já v uličce. Jakmile jsem dorazila ke svému místu, tak se mě manžel ptal, jestli by mi nevadilo vyměnit si místa s párem, který seděl vedle něj, protože chtěli sedět vedle sebe.

Přistoupila jsem na jejich návrh a místa si s jedním z nich vyměnila. Manžel prozatím zůstal sedět vedle nich, aby někomu nezabral místo, a já si sedla před něj na jedno ze 3 volných křesel. Jakmile si jedna postarší letuška všimla, že je manžel vysoký, tak ho požádala o pomoc se zavíráním několika skříněk nad našimi sedadly. To by ale nebyl on, aby s ní dobrovolně neprošel celou uličku a nepomohl ji se všema skříňkama. Pobavil tak naše spolucestující a vysloužil si dokonce potlesk.

Pár minut po plánovaném času odletu to vypadalo, že obě místa vedle mě zůstanou prázdná a on se rozhodl přesunout se na jedno z nich. Vzápětí se ale z ničeho nic uličkou přiřítila udýchaná skupinka lidí, která přiletěla z Toronta a jejich let do Vancouveru měl zpoždění. Pilot na ně čekal a tím pádem to mělo vliv na pozdější odlet našeho letadla.

Krátce na to se ukázalo, že mají sedadla hned vedle mě a tak se manžel musel vrátit na místo za mnou. Letuška naštěstí těsně před odletem procházela naši uličku a ptala se, jestli k sobě všichni patříme. Když zjistila, že sedíme odděleně, tak nám nabídla poslední řadu prázdných sedadel, kterou bychom měli jen pro sebe. Neváhali jsme a přesunuli jsme se tedy znovu na jiná místa, kde už jsme po zbytek letu zůstali. V nabídce měli překvapivě několik nových filmů a o zábavu tak během letu nebyla nouze.

Let trval asi 5 hodin a před přistáním v Kahului jsme se stali svědky naprosto nádherného západu Slunce. Obloha byla celá oranžová a napovídala nám, že už se blížíme k tropickému ráji.

Po výstupu z letadla nás okamžitě udeřilo horko a dusno. Téměř všichni, co s námi letěli, se hned svlékali do triček a bylo vidět, že i oni teplotní rozdíl pociťovali. Na Maui jsme odlétali z kanadského Vancouveru a teplotní rozdíl byl asi 21° Celsia. Ve Vancouveru byly odpoledne 2° Celsia a v Kahului bylo po 7 večer asi 23° Celsia.

Letiště v Kahului nás doslova šokovalo tím, že bylo úplně jiné než ostatní letiště, na kterých jsme doposud byli. Terminál byl prakticky otevřený. Z jedné strany neměl žádné zdi ani okna, takže se tam mohl zvenku kdokoliv dostat. Letiště bylo hodně staré a šlo vidět, že tam dlouho žádná rekonstrukce neproběhla. Zavazadlové pásy se každých pár minut zasekávaly, ale naše odbavená zavazadla naštěstí dorazila v pořádku a my šli shánět taxíka. Po příletu už nás nečekaly absolutně žádné kontroly, což nás trochu překvapilo, ale vůbec jsme si nestěžovali.

Pán, od kterého jsme si půjčovali auto, bydlel jen 10 minut od letiště. Krátká vzdálenost se ovšem ukázala být problémem pro místní taxikáře, a nikdo z nich nás nechtěl odvézt. Poté, co zjistili kam jedeme, nás odkázali na uber. Bylo nám jasné, že si chtějí co slušně vydělat a tak si vybírají jen ty, kteří potřebují odvézt co nejdál od letiště, aby měli kšeft. Nakonec nám tedy nezbývalo nic jiného, než si zavolat Ubera, který dorazil asi do 10 minut. Poslední dobou už jej moc nevyužíváme kvůli tomu, že jsme před nedávnem zjistili, že cesta uberem už stojí stejně, jako cesta taxíkem. Někdy dokonce i víc a proto se nevyplatí tak jako před pár lety. Z toho důvodu raději volíme žluté taxíky, které většinou stojí u příletové haly a nemusíte na ně čekat.

1. Den Večer – Cesta z Letiště do Campu Olowalu

Po příletu jsme si v nedaleké rezidenční oblasti vyzvedli auto, které na nás čekalo před domem majitele. Klíče byly schované na domluveném místě. Zkontrolovali jsme v jakém je stavu, udělali několik fotek exteriéru i interiéru, naložili jsme zavazadla a vyrazili na cestu. První jsme zamířili do Walmartu v Kahului, který jsme měli po cestě. Nakoupili jsme si nějaké jídlo a následně jsme vyrazili do Campu Olowalu, který je vzdálený asi 25 minut jihozápadně od Kahului.

Původně jsme měli rezervované místo v chatce v džungli, která byla v polovině cesty mezi letištěm a státním parkem Waianapanapa. Logisticky to místo dávalo perfektní smysl, protože jsme na druhou noc měli zabookovaný campsite přímo ve Waianapanapa. Stalo se nám ale to, že nám asi 3 dny před odletem ubytování zrušili. Jako důvod uvedli problémy s okresními regulacemi, které nevyplnili včas a nemohli tak legálně přes hipcamp nikoho ubytovat. No a tak jsem musela na poslední chvíli najít jinou alternativu. Vše naštěstí dopadlo dobře a v Kempu Olowalu se uvolnilo jedno místo, které jsem okamžitě rezervovala, protože nikde jinde už nebylo volno. Jednalo se o tentalow, což bylo něco mezi stanem a chatkou. Měli jsme tam k dispozici soukromou venkovní sprchu, která byla bez střechy. Při sprchování jsme se díky tomu mohli dívat na oblohu posetou hvězdami.

Camp Olowalu

2. Den – Cesta z Campu Olowalu do státního parku Waiʻānapanapa

Ráno

Ráno jsem se probudila těsně před východem Slunce a plná eufórie jsem vyběhla ven. V kempu kokrhali kohouti, kteří nám pobíhali kolem chatky a mě se konečně naskytla příležitost vidět tu překrásnou přírodu, která nás obklopovala a kterou jsme kvůli nočnímu příjezdu neviděli. Před chatkou jsme měli svůj vlastní piknikový stůl se dvěma lavičkama a na verandě byla dřevěná křesla. Camp byl obklíčený vrásčitými zelenými kopci připomínajícími Jurský park. Všude byly barevné květiny, keře a palmy s tropickým ovocem. Musím říct, že Camp Olowalu byl perfektně udržovaný a doslova předčil má očekávání. Všude bylo čisto a šlo vidět, že se o zahrady i veškeré sociální zařízení pěkně starají.

Před sebou jsme měli dlouhý den a tak jsme se v okolí Olowalu dlouho nezdržovali. Věděli jsme, že se tam o pár dní později ještě vrátíme, protože jsme tam měli zarezervované místo na poslední 2 noci před odletem zpět do Kanady. Na Road to Hana jsme vyrazili brzy ráno, aby jsme si vyčlenili dostatek času na to, navštívit všechna místa, která jsme chtěli vidět.

Když jsme projížděli přes Kahului, tak jsme se opět zastavili ve Walmartu, kde jsme nakoupili potraviny a balenou vodu na další 3 dny, protože jsme věděli, že žádný supermarket několik dní nepotkáme.

Z Kahului do Waiʻānapanapa nás čekalo asi 80km po úzké cestě plné zatáček. Na seznamu jsme měli bezmála 7 zastávek, z nichž některé byly kratší výšlapy. První ranní zastávkou byla Hookipa Beach a Hookipa Lookout, kde byly neuvěřitelné vlny a nádherné divoké pobřeží.

Druhou zastávkou pak byly Twin Falls. U parkoviště místní vybírali parkovné a jednalo se o krátký asi 3km výšlap. Pokud se tam chystáte, tak bych vám doporučila hodit na sebe plavky, protože je to parádní místo ke koupání!

banány na stromě
obrovský havajský strom

Odpoledne a Večer

Oběd jsme si udělali v Arboretu Garden of Eden. Při vaření kolem nás chodili pávi, kteří byli na lidi očividně dost zvyklí. Problém ovšem nastal ve chvíli, kdy jsme se chystali k odjezdu a kamerový systém v autě nám při couvání ukazoval, že nám pávi obklíčili celé auto. Jeden z nich si dokonce lehl přímo k zadnímu kolu a odmítal odejít. Chvíli trvalo, než se rozutekli, ale nakonec vše dobře dopadlo a my naštěstí žádného páva nepřejeli. Po obědě jsme vyrazili na výchazku do místních zahrad a musím říct, že to rozhodně stálo za to! Některé by mohlo odradit vstupné, ale podle mého názoru to nebylo vůbec moc. Osobně bych tu částku klidně zaplatila znova!

Následně už nás čekalo jen pár krátkých zastávek, o kterých se dozvíte v seznamu níže.

Naší finální destinací byl státní park Waiʻānapanapa, kde jsme měli rezervované místo na kempování. Dojeli jsme tam při západu Slunce, krátce před setměním. Camp pro camper vany se nachází jen několik metrů od vyhlídky na Black Sand Beach. Byly tam tu noc jen 3 další camper vany, takže mě upřímně řečeno vůbec nepřekvapilo, že získat rezervaci v campu bylo tak obtížné, vzhledem k limitovanému počtu míst.

V 6 večer už nám bohužel zavírali pláž i stezku vedoucí po pobřeží a když si všimli, že jsem měla namířeno tím směrem, tak mě okamžitě t o tom, že na pláž už nesmím a že je zavřená. Západ Slunce jsme proto mohli sledovat jen z vyhlídky nad pláží. Po návratu k autu, jsme si udělali teplou večeři a čaj, a čekala nás první noc ve střešním stanu. Ve stanu byla klasická tvrdá matrace a já se hrozně těšila na to, až si tam zalezu, protože jsem ve střešním stanu nikdy předtím nespala a vždycky jsem si to chtěla vyzkoušet.

amatérská fotografka
Havajští ptáci

Zastávky mezi Kahului a státním parkem Waiʻānapanapa

Ho‘okipa Lookout & Hookipa Beach

Jestli milujete kombinaci písečných pláží, divokého vulkanického pobřeží a obrovských vln a toužíte vidět mořské želvy, tak na Hookipu musíte bezpodmínečně zavítat. Zaparkovat můžete na parkovišti u Hookipa Lookout, odkud vede několik cestiček k útesům, ze kterých budete mít krásné výhledy na oceán a okolní pláže. Na toto místo jsme během našeho pobytu zavítali dvakrát a u obou návštěv jsme zažili neskutečně velké vlny, které narážely do útesů a bylo kvůli nim vyhlášeno varování.

Druhé parkoviště najdete hned u pláže Hookipa Beach. Na pláži můžete strávit celý den relaxací nebo windsurfingem, který bych ale doporučila jen zkušeným, právě kvůli silnému proudu. Také se tam často na sluníčku vyhřívají mořské želvy, kterých tam můžete údajně vidět i několik najednou. My bohužel to štěstí neměli a žádnou želvu jsme tam ani jednou neviděli, přestože toto místo zaujímalo nejvyšší příčku na našem želvím seznamu.

Dlouhá expozice Hookipa Beach

Twin Falls

K vodopádům Twin Falls vede turistická stezka džunglí podél řeky. Uvidíte tam spoustu tropických květin a zeleně. Na tuto zastávku bych Vám doporučila vyhradit si alespoň 1-2 hodiny vašeho času. Většina cesty je ve stínu, díky čemuž budete chráněni před Sluncem. Zároveň narazíte na několik splavů a vodopádů, pod kterými se můžete osvěžit. Buďte připravení na přecházení řek a raději si vezměte sandály místo tenisek. Twin Falls se nachází na Východním Maui u Road to Hana a jde o jednu z oblíbených turistických zastávek na začátku Road to Hana. Výšlap je jednoduchý a krátký. Jedná se asi o 3 km stezku tam i zpět. Parkoviště je placené a stezky jsou relativně dobře značené. Jediné čeho lituju je, že jsem si neoblékla plavky. Doporučila bych Vám vyrazit velmi brzy ráno, protože parkoviště se docela rychle zaplní a mnoho lidí tam vyráží v podobnou dobu.

Adresu najdete ZDE. Fotku jsem bohužel žádnou neudělala. Byla tam obrovská spousta lidí a tak jsem foťák ani nevytáhla.

Garden of Eden Arboretum

Z tohoto místa jsem byla hned po příjezdu úplně nadšená. Všude kolem jsou nádherně udržované zahrady, palmy, tropické keře a květiny a volně tam pobíhají pávi a jiní ptáci. Garden of Eden patří rodině Alana Bradburyho, který je prvním certifikovaným arboristou na ostrově Maui. Alan je zároveň zahradním architektem a arboretum je perfektním odrazem jeho celoživotní práce. Zahrady jsou otevřeny každý den od 8am do 4pm a proslavily se především díky výhledu na známý ostrůvek Keopuka Rock, který jste mohli vidět v úvodní scéně Jurského Parku. Pokud nevíte o které scéně mluvím, tak ji můžete vidět na TOMTO videu. Nedaleko od vyhlídky na Keopuka Rock najdete také vyhlídku na vodopády Puohokamoa Falls.

Hned po vjezdu do Arboreta narazíte na moc pěknou uměleckou galerii, kolem které běhá spousta pávů. O několik set metrů dál, můžete zaparkovat u kachního jezírka, kde máte dokonce možnost zakoupit krmivo pro místní ptáčky. V zahradách je také spousta turistických stezek. My je prošli prakticky všechny. Vstupné jsme měli zaplacené na celý den a oběma se nám tam moc líbilo, tak jsme neměli důvod pospíchat. Najdete tam spoustu tropických rostlin, bambusový prales, 100 let starý mangovník, banánovníky, mandarinkovníky, ale i kokosové palmy nebo papájové stromy.

Vstupné do zahrad bylo 20USD za dospělou osobu a adresu najdete ZDE. Pokud se chcete o Arboretu dozvědět více informací, doporučuji vám navštívit jejich oficiální stránku, na níž najdete i aktuální mapu zahrad.

Keopuka Rock
Road to Hana - Jedna z Nejnebezpečnějších Silnic Světa
mandarinkovník Havaj
Arturie v divoké přírodě
Eukalyptový strom

Keanae Lookout

Keanae Lookout je další skvělou zastávkou po cestě do Hany. Naskytnou se vám tam kouzelné výhledy na oceán a uvidíte divoké lávové útesy, které ohraničují celé pobřeží. Díky velkým vlnám a robustním útesům je Keanae Peninsula rájem pro fotografy, kteří se vyžívají v dlouhých expozicích.

Když už tam budete, tak se nezapomeňte zastavit pro banánový chléb u Aunty Sandy’s Banana Bread, který je vyhlášený na celém ostrově!

Road to Hana - Jedna z Nejnebezpečnějších Silnic Světa
Road to Hana - Jedna z Nejnebezpečnějších Silnic Světa

Upper Waikani Falls

Jedny z mnoha krásných vodopádů, které po cestě uvidíte. Když jsme kolem vodopádů projížděli, tak byla bohužel všechna parkovací místa plná a nedalo se tam zastavit, ale byly krásně vidět i z auta. Kdyby byla možnost, tak u nich rozhodně zastavíme, ale zaparkovat se bohužel nedalo ani o kus dál. Pokud se vám podaří u vodopádů zastavit, tak si tam můžete i zaplavat a osvěžit se. Takže doporučuji obléct si plavky!

Podařilo se mi pro vás alespoň najít moc pěknou stock fotku od Christiana Joudreyho, aby jste věděli, jak vodopády vypadají.

Silnice Road to Hana

Pua’a Ka’a Falls

Aby těch vodopádů nebylo málo, tak mám pro vás další tip. Dokonce u nich najdete parkoviště a tak se vám problematika s parkováním usnadní. Souřadnice najdete ZDE.

Hana Lava Tube

Toto místo bylo na mém seznamu, ale bohužel jsme tam už nestihli zajít. Mají tam totiž otevřeno jen do 4pm. Pokud máte rádi jeskyně a tunely, tak si tam ale určitě zajděte. Jedná se o 18 největší lávový tunel na světě a o největší tunel na ostrově Maui. Vstupné je podle oficiálních stránek 15USD na osobu. Více informací najdete ZDE.

Waiʻānapanapa State Park Campsite

Závěr dne jsme zakončili ve Státním parku Waiʻānapanapa, kde jsme měli rezervovaný kemp. Mají tam asi 4 místa pro camper vany a několik chat. Místo v kempu jsme rezervovali o půlnoci přesně 30 dní před plánovaným pobytem. Kvůli popularitě a limitovanému počtu míst, jsme byli nuceni vstát před 2 ráno kanadského času, aby se nám místo podařilo získat. Aktuálně to změnili na 90 dní místo původních 30. Pokud tam chcete přespat nebo park navštívit, tak si budete muset založit profil na jejich oficiálních stránkách, kde pak můžete rezervaci provést. Park je otevřený od 7am do 6pm a zůstat v areálu mimo otevírací dobu můžou jen ti, kteří tam přespávají v místním kempu. Na pláž ovšem po 6 večer už nepustí nikoho a dost to tam hlídají. V campu měli základní sociální zařízení – splachovací toalety, umyvadla, ale taky venkovní plážové sprchy a prodejní automat.

Byl tam naprostý klid a na černou pláž to bylo, co by kamenem dohodil. Kromě nás tam byly další 3 camper vany. V případě, že se do parku plánujete vydat, tak vám určitě doporučuji zůstat v kempu alespoň 1 nebo 2 noci, pokud budete mít štěstí a získáte rezervaci. Měli tam k dispozici všechno, co jsme nezbytně potřebovali a camp byl velmi blízko od pláže. Kdybych to ale měla srovnat s Campem Olowalu, tak musím podotknout, že v Olowalu o mnoho více dbají na čistotu a je to tam vybavenější a modernější. Cena za noc v Campu Olowalu je ale dvakrát tak vysoká.

Road to Hana Black Sand Beach

3. Den – Barevné pláže, bambusový prales a rozmanitá krajina

Ráno – Vycházka po černém lávovém pobřeží

Ráno jsme se probudili opět před východem Slunce. Venku byla rosa, klid a příjemný chládek. Park se ještě pro veřejnost neotevřel, a tak jsme tam byli jen my a ostatní campeři. Udělali jsme si snídani s kávou a krátce po 7:30am jsme vyrazili na známou Black Sand Beach a na vycházku po divokém lávovém pobřeží. Na pláži už bylo několik lidí, kteří se vyhřívali na Sluníčku. Bylo opět slunečno a obloha bez mráčků.

Na černou pláž vedly schodky a z pláže se dalo vystoupat přímo na stezku na útesech. Rozhodli jsme se jít stezkou po pobřeží severně od pláže. Na trailu bylo pár překážek v podobě kořenů a kamenů, tak to nepodceňujte a vezměte si raději pořádné boty! 🙂

Výhledy okolo nás byly neskutečné. Před námi jsme viděli black sand beach a v pozadí za pláží se tyčily výrazně zelené vrásčité kopce. Na druhé straně byl oceán a obrovské vlny narážející do útesů. Když jsme se trošku oddálili od hlavní pláže, tak se před námi objevila další černá písčitá pláž, ke které ale bohužel nebyl tak snadný přístup, protože tam byl prudký sráz. Celá stezka byla lemovaná palmami a kontrast černého lávového pobřeží, zelených kopců a modrého oceánu mě naprosto fascinoval. Po asi 20 minutách chůze jsme objevili mořskou jeskyni a nádherný záliv, kde jsme se nějakou dobu zdrželi. Dokonce jsme měli štěstí a viděli jsme asi 200 metrů od nás v oceánu velrybu, kterou se nám podařilo i zachytit. 🙂

Road to Hana velryba

Když jsme se vrátili do kempu, tak jsme sbalili stan a chystali se pomalu k odjezdu, když za námi z vedlejšího parkoviště přiběhl pán s balíkem vody. Říkal, že jedou rovnou na letiště a mají toho zbytečně moc. Daroval nám několik lahví pitné vody a my díky němu nemuseli vodu po zbytek dne kupovat.

Rozmanitá cesta z Waiʻānapanapa do městečka Keokea

Následně jsme měli namířeno do městečka Hana, kde jsme zašli na nákup do místních potravin. Po nákupu jsme se zajeli vykoupat na nádhernou pláž Koki Beach a oběd jsme si dali u stánku Tony’s Place Hana, kde byla skvělá obsluha, grass fed burgery a dokonce tam prodávali i čerstvé organicky pěstované ovoce. Po výborném obědě jsme pokračovali dál v cestě, směrem k naší finální destinaci nedaleko městečka Keokea, kde jsme měli rezervovaný camp na další noc.

Během cesty jsme měli naplánovaných ještě několik zastávek a 2 kratší výšlapy. Krajina se nám doslova měnila před očima a celý den byl úžasný. O našem itineráři na 3.den a místech, které jsme navštívili se dočtete níže.

Kemp na třetí noc jsme si zarezervovali přes hipcamp a byli jsme maximálně spokojení. Po naší první zkušenosti v Rockies, jsem byla vůči hipcampu dost nedůvěřivá, ale jsem ráda, že jsme se po první zlé zkušenosti nenechali odradit a dali jsme hipcampu ještě jednu šanci.

V kempu měli k dispozici několik chatek, 1 místo pro stan a jedno místo pro camper van. My si zabookovali místo pro camper van. Byl tam čistý splachovací záchod s osvětlením a venkovním umyvadlem. Místo se nacházelo asi 35 minut od vulkánu Haleakala. Bylo to na soukromém pozemku a cítili jsme se tam maximálně bezpečně. Z kopce byl nádherný výhled na oceán a navíc byl blízko k Haleakale.

Road to Hana
Road to Hana Red Sand Beach

Zastávky mezi státním parkem Waiʻānapanapa a městečkem Keokea

Black Sand Beach & Coastal Trail

Už jste někdy viděli černou písčitou pláž vulkanického původu? Já jsem před návštěvou Maui nikdy nic podobného neviděla a tak jsem se na to místo maximálně těšila. Přes noc jsme tam kempovali, abychom si to tam mohli pořádně užít. Pláž se nachází ve státním parku, kde najdete i dlouhý Coastal Trail, který vede po pobřeží a nabídne Vám panoramatické výhledy, mořské jeskyně, kamenité oblouky, zálivy a skryté gejzíry. A třeba budete mít štěstí a uvidíte velrybu, tak jako my.

Doporučila bych vám tam zůstat přes noc, aby jste měli dostatek času na prozkoumání parku. Pokud se Vám ale místo v kempu nepodaří získat, tak si určitě předem zarezervujte vstupenku do parku. Bez rezervace se tam bohužel nedostanete! Na jejich webové stránce si můžete vybrat jeden z časových úseků, který Vám nejvíce vyhovuje. Platí se tam jak za vstupné do parku, tak za parkovné.

Před příjezdem do parku se ujistěte, že u sebe máte potvrzení o platbě a přijeďte tam přesně v tom časovém úseku, na který máte vstup zaplacený. Obvykle se dá rezervace udělat na 2-3 hodiny, takže pokud máte rezervaci mezi 7AM a 10AM, tak budete muset park opustit před 10 ráno! Jsou tam na to docela striktní a hodně to kontrolují. Na tomto odkazu najdete více informací o tom, jak postupovat. Udělejte rezervaci minimálně několik dní před vaší návštěvou! Jedná se o hodně populární místo a proto bych to nenechávala na poslední chvíli.

Státní Park Waiʻānapanapa
Road to Hana - Jedna z Nejnebezpečnějších Silnic Světa
Road to Hana - Jedna z Nejnebezpečnějších Silnic Světa

Koki Beach Park

Pokud chcete navštívit další barevnou pláž, tak si určitě udělejte výlet na Koki Beach. Pláž se nachází u rudé skály jižně od Hany a je v moc krásném prostředí. Budete z ní mít výhled na malý skalní ostrov Alan Island, na kterém je ptačí rezervace. Pláž je zároveň perfektním místem pro piknik a odpolední relax. Bylo tam překvapivě málo lidí a dokonce jsme se tam i vykoupali.

Road to Hana - Jedna z Nejnebezpečnějších Silnic Světa
Road to Hana silnice Koki Beach

Wailua Falls

Vodopád Wailua je ideální rychlou zastávkou po cestě z Hany. Zaparkovat se dá hned u cesty naproti vodopádům. My pro jistotu zaparkovali asi 200 metrů před příjezdem k vodopádům, protože jsme se obávali, že tam žádná parkovací místa nebudou volná. Na vodopád je krásný výhled z mostu před ním, ale dá se jít až k němu. Několik lidí se tam dokonce koupalo, takže si s sebou klidně vezměte plavky.

Road to Hana - Jedna z Nejnebezpečnějších Silnic Světa

Pipiwai Trail a Waimoku Falls

Máte chuť zajít si do bambusového pralesa a spojit to s návštěvou krásných vodopádů v divoké havajské džungli? V tom případě vyražte na výšlap k vodopádům Waimoku Falls, ke kterým vede turistická stezka bambusovým pralesem. Dohromady je to asi 6 km tam i zpět a je tam minimální převýšení, takže nic náročného. Jedná se o velmi populární trail, takže jestli chcete uniknout před davy turistů, tak tady se vám to bohužel s největší pravděpodobností nepodaří.

Více informací o stezce najdete ZDE. Pipiwai Trail se nachází v Národním parku Haleakala a parkoviště je snadno přístupné z Road to Hana, proto se nejspíš nevyhnete poplatku za vstup a za parkování. My měli zrovna ten den štěstí, protože bylo vstupné zdarma. Není to ale pravidlem.

Road to Hana - Jedna z Nejnebezpečnějších Silnic Světa

ʻOheʻo Gulch – Seven Sacred Pools

Po krátkém výšlapu k Waimoku Falls jsme se vydali přímo k ʻOheʻo Gulch aka Seven Sacred Pools. Auto můžete nechat na stejném parkovišti jako k Pipiwai Trail, nemusíte tak nikam popojíždět. Stezka vedla sadem plným stromů obsypaných tzv. hala fruit, které je velmi nápadně podobné ananasu. My na první pohled neviděli rozdíl od ananasu. Toto exotické ovoce má jinou strukturu než ananas, ale chuťově jej prý trochu připomíná. Říká se mu taky falešný ananas.

V roce 1969 byla Kipahulu Valley, ve které se nachází i ʻOheʻo Gulch přidána k národnímu parku Haleakala. Ohe znamená v překladu “něco speciálního” a toto místo je bez pochyby speciální. Od parkoviště je to krátká vycházka a můžete to projít jako okruh. My šli první přes ovocný sad k pobřeží, a pak po pobřeží až nahoru k vodopádu. V minulosti se dalo v mořských jezírcích pod vodopádem i koupat, ale před pár lety to bohužel zavřeli kvůli sesuvu kamení a hrozícímu nebezpečí.

Vodopád je schovaný v zálivu a obklopený bujnou vegetací. Voda stéká přímo do zálivu, z nějž pak voda odtéká do oceánu. Když je zvýšená hladina vody, tak se pod vodopádem dokonce vytvoří 7 mořských jezírek. Právě proto se tomuto místu říká “Seven Sacred Pools”.

Road to Hana - Jedna z Nejnebezpečnějších Silnic Světa

Manawainui Gulch

Naše poslední zastávka byla na útesech u zálivu Manawainui Gulch, které se nahází na jižní straně Maui přímo pod Haleakalou. Nepotkali jsme tam ani živáčka a měli jsme to tam sami pro sebe. Pokud máte rádi klidná a opuštěná místa, kde budete mít 360 stupňové panoramatické výhledy, tak se vám u zálivu bude moc líbit. Je tam dokonce i velké parkoviště, ze kterého je nádherný výhled na oceán a přilehlý kaňon. Moc lidí tou cestou nejezdí, a díky tomu je tam naprostý klid. V kaňonu jsme dokonce viděli několik vraků aut, které tam pravděpodobně sjely ze silnice. Je to tam samá zatáčka a v některých místech nebyla žádná svodidla, proto raději jeďte opatrně. Před 3 lety dokonce našli tělo v jednom z vraků.

Jestli se vám článek líbil a zajímá vás toho o Maui víc, tak u mě na blogu najdete další 2 samostatné články. Na tomto odkazu se dočtete o naší svatbě na Havaji a najdete tam i různé tipy ohledně toho, co je potřeba zařídit. Ve druhém článku najdete tipy na 11 míst, které by jste si na Havajském ostrově Maui neměli nechat ujít. Článek najdete ZDE.

Předchozí Příspěvek

11 míst, která nevynechat při návštěvě ostrova Maui

6 března, 2022

Další Příspěvek

Skoki Valley - 3-denní trek údolím plným jezer a grizzly medvědů

Skoki Valley - 3-denní trek údolím plným jezer a grizzly medvědů

17 dubna, 2022